Opuštěné, bezmocné, malé, prokřehlé, nemotorné, takový chomáček peří … Na trávě na zahradě píská malé ptáče neschopné letu a mnohé z nás píchne u srdce. Jak se sem dostalo? Kde má rodiče? Je opuštěné? Vypadlo z hnízda? Je zraněné? Píská, možná volá o pomoc? V tom se v nás něco zlomí: Musím ho zachránit... Musím něco udělat...
Co ale udělat, když vidím malé, na první pohled opuštěné ptáče? Je těžké odolat a nezasahovat. Lidé se často snaží pomáhat, i když většinou je nejlepší nechat mládě o samotě a nevšímat si ho. V letošním roce Jaro ožívá si řekneme proč tomu tak je a v jakých případech je pomoc prospěšná. Sledujte společně s dětmi z Evropy, střední Asie a Afriky Jaro ožívá, těšte se z pípání ptačích mláďat a “NEODNÁŠEJTE PTÁČATA!”.
U většiny ptáků je naprosto běžné, že mláďata opouštějí hnízdo o několik dní dříve, než jsou plně schopna letu a zdržují se v blízkém okolí hnízda, většinou ukrytí v keřích. To je doba, kdy lidé nejčastěji dělají velkou chybu. Chtějí jim pomoci a odnesou je pryč. Je to tak častá chyba, že tomuto tématu bude Jaro ožívá věnovat celou letošní sezónu a zpráva "Neodnášejte ptáčata!" poletí mezi dětmi, jejich učiteli, rodiči i prarodiči napříč Evropou, Asií i Afrikou.
Sledujte s námi přílet ptáků, Jaro ožívá právě dnes!
Víme, že je to těžké, ale ve většině případů musíme odolat nářkům!
Připravte se!
